Martin Kovařík se narodil 14. srpna 1958 v Brně. S manželkou Jarmilou má syna Františka. Vystudoval VUT Brno – Fakultu architektury a nyní pracuje jako učitel na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě. Go hraje s dvacetiletou přestávkou od 1974 a v této době má 7. kyu.
Čím se cítíš být v současnosti více, hráčem nebo funkcionářem?
Určitě bafuňářem. Podívám-li se na svý hraní, tak jsem lepší funkcionář a to i v případě, že bych nic nedělal.
Máš ještě nějaké ambice stát se mistrem = danovým hráčem? Pro mě a určitě i pro většinu goistů to byl hnací motor.
Ambice… Spíš touhu a zbožné přání. Chybí mi pořádná motivace, ostatně jako u mnoha jiných. Já jsem na třídě, kam jsem se dostal bez studia čehokoliv. Teď je mi jasný další krok, věnovat se tomu, učit se a něco dělat. A to všichni vědí, to bolí. Chtěl bych sám sebe překvapit. Možná někdy. Mañana.
A co tvůj syn František? Staráš se nějak o jeho goistický růst nebo to necháváš čistě na něm?
Nenápadně se starám. Já jsem při výchově přišel na několik věcí, které by se daly shrnout do věty "netlačit na pilu". Nechci mu to zošklivit, což se zatím daří. Další věc je, že ho nechci pokazit, tak s ním raději moc nehraju a nechávám to lepším hráčům. No a potom tu je faktor "fotra", od jiných přijímá věci lépe než ode mne. Moc mi v tom pomáhá Petr Valášek, který je pro Františka "bezva kámoš" a autorita, kterou opravdu akceptuje.
Dozvěděl jsem se, že jsi začal hrát go už v 70. letech při studiích. Jak to přesně bylo? Kdo vlastně začal psát historii brněnského klubu?
No v 70. letech založil v Brně go klub Luboš Vlček a to pod hlavičkou SSM. Studoval vysokou, dělal nějaký nábor formou letáčků polepených po městě. Tehdy moc aktivit nebylo, někde jsem to viděl, byl jsem zvědavej, tak jsem šel na ukázkovou hodinu. Zaujalo mne to. Já totiž byl na normální sporty strašný nemehlo a šach mne nebavil, protože jsem v hospodě vždycky dostal nakládačku. Hrál jsem jenom mariáš. No a tak jsem začal s go, mělo to nádech opravdový exotiky. To bylo někdy kolem roku 1975. Pomatuji si ještě z brněnských hráčů jméno Zdeněk Syrovátka, taky to hrála Lubošova sestra, která pak emigrovala bůhví kam. Tehdy nebylo nic, materiál ani literatura. První soupravu jsem si udělal z kožených těsnění do sedel baterií z vodovodu, půlku jsem nastříkal barvou na kůži (červenou, protože jiná ve spreji nebyla).
Nedlouho potom si ale přestal hrát. Proč?
Dostal jsem se na průmyslovku do Bystřice pod Hostýnem, takže jsem dojížděl domů jenom občas na víkend a to klub nefungoval. Potom puberta, pivo, na výšce jsem začal lézt po skalách a po horách a na go jsem pozapomněl.
Následuje skok v čase a v roce 1999 se zničehonic objevuješ na turnaji v Brně jako 13. kyu. Co člověka přiměje po tak dlouhé době znovu hrát?
No zase náhoda. Šel jsem po Praze a chtěl jsem klukovi i sobě dovézt dárek. Usmyslel jsem si, že nám koupím řiditelnýho draka. Někde vedle Václaváku jsem vlezl do specializovaný prodejny s dospěláckýma hračkama (šach, billiár, šipky… a draci), s hrůzou jsem zjistil, že ten drak stojí 2,5 tisíce. Tak jsem šmejdil po prodejně a objevil jsem soupravu go. A protože jsem měl náladu na utrácení, tak jsem si ji koupil – dřevěná deska, skleněný šutry. Dali mi k tomu brožurku, kde byly vzadu adresy klubů. Zavolal jsem na brněnský klub, bylo tam číslo Zmeka staršího (Slávkův otec) a ten mě přesměroval.
No a v roce 2002 se u vás poprvé konala prestižní Toyota Tour, kterou si měl na starost jako hlavní pořadatel. Řekni nám, jak se dělá jeden z největších turnajů v Evropě?
No já jsem se v klubu potkal se Standou Juránkem, který tehdy byl starostou Židenic (městská část Brna) a kdysi (ovšem až asi dva roky po mně) chodil do klubu. Domluvili jsme s jeho pomocí mistrovství republiky na škole v Židenicích. Úplně první myšlenka na velký turnaj vznikla u pivních řečí s Valáškem, kdy jsem se ho zeptal, co by znamenalo udělat opravdu velký turnaj a on plácnul částku kolem 300 tisíc. A řekl mi o Guo Juan …
Otázku velkýho turnaje jsem od počátku postavil trochu jinak: sehnat peníze a pak se uvidí. A taky jsem věděl, že potřebuji velký jméno. Tak jsem napsal Guo a ona mi na rovinu řekla, za jakých podmínek přijede. Udělal jsem nějakou finanční rozvahu a šel za Juránkem. Začali jsme shánět peníze a najednou to šlo. Výhodou bylo, že v té době TT v Praze neměla sílu, takže jsme nabídli nesrovnatelný podmínky. Velkou roli taky hrál Slávek Zmek, který vyřešil spoustu "podružných" technických problémů. A měli jsme nějaké zkušenosti z ME párů, které bylo v Brně. Štěstí bylo, že jsme se v počátcích sešli v dobré kombinaci: Juránek, Slávek Zmek, já, no a potom spousta brněnských hráčů, kteří pomáhali, kde bylo potřeba.
Přijde mi trošku zvláštní, že člověk, který se u go pohyboval tak “krátce“, najednou uspořádá akci s takovým rozpočtem. To ses vůbec nebál, že to třeba krachne?
Bál. Ale já měl zkušenosti z neziskovek (dlouho jsem pracoval na vysokým postu v YMCA), z podnikání jsem se těch čísel až tak nebál. Taky jsem na prvním ročníku něco zatáhl ze svý kapsy, no ale další rok jsem to udělal lépe a vrátilo se mi to. Další roky se daří držet srovnaný finance, loni to bylo šul - nul, čekal jsem větší účast, ale ME v Praze nám konkurovalo.
Můžu říct i za ostatní, že jako pořadatel jsi uspěl na jedničku! V loňském roce si byl zvolen za předsedu ČAGo. Osvědčíš se stejně dobře i na tomto postu? Co proto hodláš udělat?
Nevím. Nemůžu sehnat křišťálovou kouli. Chtěl bych se osvědčit, ale jsem ve složitý situaci. Jana byla na postu docela dlouho, udělala obrovský kus práce a jsou za ní úspěchy. Takže je těžký nastupovat po někom, kdo má na závěr pořádání ME. Už jenom proto, že další bude v Česku za 10 let. Mám ale jinou představu. Časy se mění, toky peněz se mění a to jak u nás, tak na mezinárodní scéně.
Shánění prachů je složitější, v grantovým systému musí být v pořádku vnitřní věci organizace (členská databáze, účetnictví, rozpočet, revize účetnictví a spousta dalšího), dále musí někdo být schopen vymyslet projekt, napsat ho, podat ho, realizovat a vyúčtovat. Naštěstí to všechno dělám pátý rok na TT a taky spoustu věcí vím z YMCA. Posun je v tom, že na projekty dneska (oproti situaci třeba před dvěma lety) potřebuješ profíka, kterej to umí, protože všechno je složitější a složitější. Fundraising se tomu říká odborně.
Dalším krokem je přivést ČAGo do ČSTV jako řádného člena. Je to snaha, kterou mělo již minulé vedení Asociace. Je mi jedno, jestli se to bude někomu líbit nebo ne. Prostě to řádné členství znamená jinou ligu ve financích a ve všem. Snad se to podaří. S tím mimochodem souvisí členská základna – kdyby nás bylo kolem 700, byly by podstatně menší problémy.
Česká asociace není z nejbohatších. V praxi to znamená, že bez pořádání velkých akcí (jako ME, MS) v podstatě není z čeho brát. Změní se něco v blízké budoucnosti?
No hlavně se musí změnit přístup: "brát z velkých akcí". To je nesmysl. Za prvé: i na velké akce je přísnější financování (viz ME studentů v Brně). Za druhé: nelze spoléhat na tyto v podstatě jednorázové akce. Takže financování asociace musí být postaveno jinak – silný základ a mezinárodní akce jako bonbónek navíc. A za třetí: z dosavadních mezinárodních akcí máme prachy tak na letošek a na příští rok, co dál??? To je podstata věci.
Už za minulých výborů se pořád mluvilo o sponzorech, ale vždy zůstalo u slov a skutek utek'. Získá už konečně asociace nějakého sponzora? Je to ještě vůbec aktuální otázka?
Je. Jenže někteří sponzoři byli v minulosti přístupem Asociace "rozezleni". Ono to není jen získat prachy, ale to se musí oprašovat a hýčkat, dát jim vyúčtování apod. Něco je ve fázi úvodních tanečků, ale pokud někdo z goistické obce bude o někom vědět, sem s takovou informací. Nutno říct, že nepreferuji klasický sponzoring, ale spíše podporu formou protislužby – třeba placená reklama, kterou si dají do nákladů. Mám vizi oslovit asijské firmy, které se tlačí na český trh.
Úspěchy českého go na mezinárodním poli se převážně točí kolem našeho nejlepšího hráče – Ondřeje Šilta. Přiznejme si ale, že je trošku komplikovaná osobnost. S bývalým předsedou (Janou Hricovou) měl, až na výjimky, nadstandardní vztahy. Jak vycházíš s Ondrou ty?
Myslím, že po počátečních malých nedůvěrách jednoho vůči druhému spolu vycházíme výborně. Mimochodem některé věci s ním konzultuji jako s prvním, než je dám dál. Změna je v tom, že v době J.H. byl více chlapcem, teď je z něj víc dospělej člověk.
Když zrovna nehraješ go nebo nespravuješ předsednický post, co děláš? Čím se živíš?
Jsem architekt, věnuji se především designu nábytku a interiérům. Mám skvělej džob: učím na univerzitě, kde mám velmi dobrou a tolerantní pozici. Mimo to občas udělám nějakou fušku (projekt).
Máš rodinu, práci a k tomu všemu ještě go. Zbývá ti ještě čas na jiné koníčky? Pokud, ano, tak jaké?
No koníčky… Pominu-li, že koníček je něco příjemného, tak ano. Snažím se držet fyzičku, občas se jedu projet na koni, dost čtu, rád nedělám nic.
Nedávno jsi byl pracovně v Mexiku. Jací jsou tamní lidé? Zažil si nějakou zajímavou příhodu? Znají tam vůbec go?
Je to jiný svět. Já byl na severu v horách, kam nejezdí turisti, jen zloději kaktusů. Go neznají, mají sice taky asociaci, ale působí asi jen v Mexico City. Lidi jsou vřelí, příjemní, malí a špekatí. Drobných příhod bylo spousta, ale pikantní ostré dobrodružství, které bys rád publikoval žádné.
Po Janě jsi kromě předsednictví převzal i pořádání letního soustředění. Máš ideální možnost oslovit goistickou populaci. Na co se můžou v Bystré u Poličky těšit?
Samozřejmě na eGoban Cup! (smích)
Snad to bude příjemně strávený čas. Chci mít "pevnější" program, držet časy a obsah. Snad bude báječná kuchyně. Samozřejmě, že mám nějaký překvápko v rukávu, ale to se uvidí tam.
Nejoblíbenější turnaj u nás a v zahraničí?
TT v Brně (neobjektivně), jinak Jeseník, i když tam vždycky pokazím, co se dá. Z evropských Vídeň, když to bývalo v billiard klubu. Ač nekouřím, mám rád podobné špeluňky.
Nejoblíbenější goista – amatér a profík?
Lidi co znám osobně: Valášek, protože je roztomilý a Guo Juan, protože je to dáma a moc mi pomohla.
Oblíbené jídlo a nápoj?
Cokoliv co pálí, hodně čínská kuchyně; pivo.
Oblíbený film a seriál?
Hra s Michaelem Douglasem; seriál nevím, snad kdysi Pevnost Boyard a její pokračování v Jižní Americe.
Oblíbená hudba?
Starý československý rock a jazzrock, Collegium Muzicum, Blue Efect, Fermáta; ze zahraničních třeba Jethro Tull, Billy Cobham, Czieslav Niemen. To už nikdo nezná, ale já na tom vyrůstal. Mám spoustu vinylů.
Oblíbený sport?
Pasivně rychlý auta (závody typu Le Mans), profesionální kulečník. Aktivně kdysi horolezectví (teď to sleduji jen ve zprávách), občas squash.
Martinův originální slang nebyl upravován. Interview připravil Hidoshito.