eGoban - magazín z goistické scény

Hovory s eGobanem: Lukáš Podpěra

Lukáš Podpěra se narodil 4. února 1995 v Praze. Na březnovém turnaji ve Frýdku–Místku si uhrál výkonnostní třídu 1. dan a stal se tak nejmladším shodanem v historii České Republiky.

O víkendu jsi absolvoval turnaj ve Veldenu. Jaký je to pocit hrát s mistrovskou třídou? Zaznamenal jsi vůbec nějakou změnu?
Tak změnu určitě, hlavně v herním stylu hráčů, ale hraní s rakouskými hráči je taky jiné než s českými, proto se určitě těším na turnaj do Plzně. Také třeba když jsem hrál se 3. danem (Stefan Gruber), tak třeba už pro mě nebyl vlastně třídou o tolik silnější než před tím a to zvlášť, když se nyní budu pravděpodobně potkávat i se silnějšími hráči. Hrát s hráčem o dvě třídy a o tři třídy silnějším je někdy dost o něčem jiném. Jinak jsem stále hrál svou hru a myslím, že při premiéře s mistrovskou třídou můžu být se třemi body absolutně spokojen. Akorát mě mrzí, že jsem opět prohrál s Prasátkem (Alfred Effenberg, pozn. autora).

Pojďme ale k tvým úplným počátkům. Pokud se databáze nemýlí, svůj první turnaj jsi odehrál v Mikulově, kdy ti bylo 8 let. Pamatuješ si na to ještě?
Pamatuji si na to. Původně jsme s tátou plánovali, že bych po roce v kroužku Jany Hricové mohl hrát už o dva týdny dříve na Toyotě v Brně. Nakonec jsme ale zvážili, že je to na můj první turnaj až moc velká akce, tak jsme nakonec jeli až do Mikulova. Tam se mi tehdy hodně líbilo, protože dvacítky mají odehrané partie velmi rychle. Tenkrát tam navíc hrála spousta dětí v mém věku a bylo tam tudíž hodně zábavy. Narozdíl od dnešní doby jsem go na začátku ještě nebral tak vážně, takže partie silnějších hráčů mě moc nezajímaly. Tenkrát jsem tam vyhrál dvě partie z pěti. Shodou okolností tam hrál turnaj po třinácti letech i můj táta, který hrával go už na vysoké škole.

Takže tě ke go přivedl táta nebo školní kroužek?
Ke go mě přivedl táta ve čtyřech letech, kdy nám nějak vysvětlil pravidla, ale pochopitelně mě ani sestru to v tu dobu nebralo. Když mi bylo sedm, tak táta zjistil, že Jana Hricová (tátova spolužačka z MATFYZU) má na Uhelném Trhu (náměstí v Praze) kroužek. Táta tam mě i sestru přihlásil a zkusil, jestli nás to chytne, a že to budeme mít jako takovou rodinnou hru. Po roce hraní táta s Janou usoudili, že už jsem tak silný, že můžu jet na první turnaj a rozhodně doteď nelituji.

Relativně brzy se ukázal tvůj talent a začalo se o tobě potichu mluvit jako o druhém Šiltovi. Cítíš se na to, převzít po něm pomyslnou štafetu?
Ze začátku jsem hlavně vůbec netušil, že bych se mohl někdy dostat na takovouhle úroveň. A jestli se cítím převzít po něm pomyslnou štafetu? Tak když jsem byl 9. kyu, nabízeli mi na kongresu v Praze, že bych mohl jet na osm měsíců do Koreje. Pravděpodobně už by to bylo tento rok. Nakonec se nám to však zdálo moc drahé, ale hlavně mi připadalo, že jsem ještě moc malý, abych byl takovou dlouhou dobu sám bez rodičů někde půl světa od domova. Ale až budu starší, tak bych určitě chtěl jet studovat do Japonska a samozřejmě se stát mistrem Evropy juniorů, protože do dvanácti let se mi, možná díky teplotám, nepovedlo postoupit na MS.

Nemáš ale strach, že se podobná nabídka už nemusí objevit?
Je to možné, nemusí. Ale slyšel jsem o něčem dalším, tentokráte z Japonska.

To mě zajímá. Můžeš být trochu konkrétní?
Zatím jsem slyšel něco od Vládi Daňka, že sem má přijet Kobyashi Chizu, víc nevím.

Tvým učitelem go je nějakou dobu náš nejlepší hráč – Ondřej Šilt. Dá se říct, že tě dovedl k shodanu on, nebo ses k němu dopracoval především poctivým studiem?
Ondra mě začal trénovat, až když jsem byl myslím 3. kyu, byl to leden 2006. Předtím jsem hlavně pilně studoval z knížek sbírky nymburského klubu a hodně si přehrával profesionální partie. Také, abych se udržel rozehraný, jsem hrál často na internetu. Ale určitě ty Ondrovy lekce na KGS a přes mail posílané okomentované partie na tom mají také velký podíl.

Jak často vlastně trénuješ?
Tento školní rok jsem začal chodit na osmileté gymnázium, takže už nyní nemám tolik času. Ale snažím se zahrát si alespoň jednou za den partii na KGS. Bohužel někdy to nevyjde. Občas si také večer zahrajeme s tátou. Někdy si přečtu knížku či přehrávám profi-partie. A jednou týdně mám zmiňovanou lekci s Ondrou.

Zeptám se taky na tvou rodinu. Myslíš, že bys byl takhle úspěšný i bez jejich maximální podpory?
Myslím, že takto úspěšný bych bez jejich podpory určitě nebyl. Na turnaje se mnou od začátku většinou jezdí (i hrát) táta. A nyní už to chytlo i sestru. Doma samozřejmě fandí máma s babičkou.

Dovedeš si představit, že bys jezdil na turnaje bez nich? Třeba jenom s vedoucím kroužku.
Tak představit si to dokážu, ale s vedoucím kroužku by to asi nešlo na tolik turnajů. Hlavně bych se ale neměl o koho opřít, když se mi třeba nedaří.

Čím si vysvětluješ, že sestra s tátou stále bojují mezi dvoucifernými kyu a ty už válčíš s danovými hráči?
Můj rozjezd byl hodně pomalý. Za první rok jsem se dostal na 16. kyu a druhý rok jsem byl na 5. kyu. Určitě si to vysvětluji tím, že táta nemá moc času, dokonce někdy i žádný. Ale kdyby nehrál, tak by se ani pomalu nezlepšoval. Někdy si také dá tu partii na KGS. A u sestry je to tak, že jí to ze začátku tolik nebralo, dokonce měla i období, kdy nechtěla hrát go vůbec a rozhodla se skončit. Možná to bylo i proto, že většinou přivezla z turnaje maximálně 2 body, někdy dokonce samé porážky, protože moc nehrála a pochopitelně jí to nešlo. Pak se ale rozhodla jet na soustředění do Bystré u Poličky, kde se nějaké věci naučila. A potom jela na turnaj do Mikulova, kde jí to vyneslo 19. kyu. Následně už nepřivážela domů samé porážky, někdy měla i 3 body a rozhodně se neztratila, protože hrála, i když jsme jí do toho museli občas i tlačit - "Chceš hrát go, nebo nechceš?". Vrchol u ní přišel na žákovském ME, kde udělala 5 bodů ze šesti a uhrála 17. kyu. Od té doby jí to plně baví.

Asi dvakrát jsem měl tu čest cestovat s vaší rodinou na turnaj a dost mě šokovalo, když sis s Aničkou vynutil na tátovi poslech tvrdé kapely Rammstein. To je dneska normální nebo jste spíš výjimka? Já jsem ve vašem věku ještě řádil na školních diskotékách.
Na školní diskotéce jsem snad nikdy nebyl. Já říkám, tedy spíše táta to začal říkat, ale já to teď říkám taky (směje se), že nám to dodá bojovnou náladu.

Jak ti to jde ve škole? Nemáš kvůli turnajům problémy s učením, popřípadě s absencemi?
Doplňování učiva rozhodně není žádný med. Naštěstí tolik absencí kvůli turnajům zase nemám, spíše kvůli nemocem. Jo, ve škole jsem neměl v poslední době zrovna pěkné známky.

Co děláš ve volném čase, když zrovna neprovozuješ go?
Někdy hraju na počítači fotbalovou hru PES 6, kterou někteří určitě znáte, nebo mě rodiče doslova "dokopou" k učení. Samozřejmě se musím učit i sám. No a když je třeba hezky, tak jdu s kamarády ven.

A jiné záliby nemáš? Slyšel jsem, že zpíváš.
Jo, to je pravda, mám celkem dost kroužků. Někdy mám i těžké rozhodnutí, protože se mi někdy sborové akce či koncerty kryjí s turnajem. Kromě sboru ještě hraju na flétnu. A chodil jsem do oddílu, ale nyní už moc ne, protože nemám tolik času. A samozřejmě po lekci s Ondrou Šiltem je ve čtvrtek večer Wej-čchi salónek.

Nedávno vyšel v časopise Igo zajímavý článek o rivalitě. Maš nějakého rivala? Na turnajích jsem vypozoroval, že by to mohl být Ondra Kruml, se kterým dost často hraješ.
Ano, to máš pravdu. Ondra je kamarád, ale zároveň by se dalo říct i rival.

Čeho bys v go rád dosáhl?
Cílů mam více, někdy i dost odvážných. Například: na ME juniorů do Mikulova jedu s 2. danem, v roce 2008 chci hrát na MR, v osmnácti chci být 6. dan. A to nejhlavnější: „Chci být profíkem!“(smích)

Krátký dotazník na závěr

Nejoblíbenější turnaj u nás a v zahraničí?
U nás Toyota v Brně a Mikulov. V zahraničí byl asi nejpříjemnější Apetlon, což je vskutku nádherné místo. S ME juniorů v Zandvoortu se taky pořadatelé vytáhli.

Nejoblíbenější goista – amatér a profík?
Amatér? Fakt nevím. Profík Go Seigen.

Oblíbené jídlo a nápoj?
Králík na smetaně, čistá voda bez bublin.

Oblíbený film a seriál?
Já se nyní moc na televizi nekoukám. Film možná Harry Potter a seriál Hikaru.

Oblíbená hudba?
Rock (Rammstein, Kabát) a vážná.

Rozhovor byl pořízen na serveru KGS.